Říkala jsem si, jestli tahle chvíle vůbec někdy ještě dorazí. Opravdu si sednu za notebook a vrhnu se do psaní řádku na svůj blog? Na mé milované místečko, které jsem si tu vytvářela už několik let? Musím se přiznat, že i když jsem čas na články neměla, místo v mé hlavě i srdci tahle stránka pořád měla. A klasická Gabriela si říká, že jen nebyla dostatečně disciplinovaná, aby tomu dala prioritu a prostě si sedla, psala a tvořila. Ale moc dobře vím, že to své důvody opravdu mělo. A nebylo jich málo. Poslední dva roky byly hodně náročné, daly mi velkou lekci a teď, když se zase cítím silná s energií na rozdávání, je ta pravá chvíle. Mám toho tolik, co bych s vámi chtěla sdílet. Sdílet s vámi to všechno, co se mi dělo, co mi to dalo a co z toho můžu předat já vám. Mám z toho takovou radost a neskutečně se těším! Tak doufám, že mé články zase zpříjemní den alespoň několika z vás. Bude to tu trochu nové, ale i trochu stejné, jako jste u mě byli zvyklí. Ale především doufám, že ať už zhltnete nějaký "obyčejný" random článek z mých dní, nebo se ponoříte do něčeho smysluplnějšího, předá vám to tu správnou energii, kterou bych vám chtěla vyslat.
Teď si vlastně říkám, jak se tenhle "znovu-začátek" objevil v super moment. Příchod podzimu a celkově září i říjen mám spojený s něčím novým a toto období je pro mě mnohem převratnější než samotný Nový rok. Asi na mě mají vliv vzpomínky na školní léta, nové sešity, fixíky a třpytivé gelovky:D Ale i změna počasí, světla a celkové atmosféry na mě působí skoro až transformačně. Zatímco se venku mění barva listí, padají kaštany a první studenější větřík vás nutí se zachumlat do měkoučké šály, k vám přicházejí nové nápady, čerstvá energie na to tvořit, přehodnotit své názory i celkovou náladu. Nemáte to podobně?
Jsem opravdu velký milovník léta. Hodit na sebe lehké šatičky a rovnou vystřelit ven. Tam nasávat energii z paprsků sluníčka, v parku si číst, procházet se až do západu slunce a cítit určitou volnost a svobodu. Ale jsem moc šťastná, že jsem se před pár lety naučila milovat i podzim a všechno, co nabízí. Mít tendenci naopak trávit více času doma a ten svůj domov si přetvářet, zútulňovat, navštěvovat se s přáteli a společně si vykouzlit hřejivý pocit, který vás obklopuje, i který pocítíte přímo v sobě. V létě se vytváří zážitky, na podzim klid, pohoda a spojení s námi samotnými. Alespoň tak to cítím já. Tak vítej podzime! A přines nám všechno, co každý z nás potřebuje.
Na podzim peču mnohem více a šíleně mě to baví. Ráda zkouším stále nové recepty, které si často pozměním a pak jsem zvědavá (a trochu vynervená:D), jaký bude výsledek.
Na konci léta jsem si řekla, že se chci více vrátit k józe a zatím se mi to krásně daří. Kassandra je má velká kámoška a dalším krokem budou lekce v nějakém pražském studiu!
Ta naše okna byla velká ostuda, jen stále nebyly prioritou. Až teď jsem jeden den chytla uklízecí rapl, objednala vysavač na okna, 4 hodiny těch našich sto oken drhla a teď se kochám výsledkem každý den. Jsem zvědavá, jak to s podzimem a naší polohou hned vedle hlavní silnice vydrží, ups.
A nad touto snídaní vám dnes článek píšu. Na tu nejdokonalejší omeletu s gongorzolou si stoprocentně do Kolektoru zajděte. Nebudete litovat!
PS: Co říkáte na nový design? Není ještě stoprocentně dokončený, ale už teď mi přináší určité uspokojení :D Doufám, že se i vy se v něm hezky "zabydlíte".
G
Velmi povedené fotky :)
OdpovědětVymazatHrozně mi chybí blogy s tímto typem článků, takže se moc těším na další ♥
OdpovědětVymazatJsem moc ráda, že jsi se vrátila k blogu. Tvé články jsem měla vždycky ráda a ten aktuální se ti moc povedl. Přímo z něj srší podzimní atmosféra, kterou doslova miluju! :))
OdpovědětVymazat