Summer 1/2

Krásnou sobotu všem!

Měla jsem teď menší pauzu od blogu. Cítila jsem se trochu demotivovaná a zkrátka nepřicházela ta správná nálada k tomu, abych si sedla k notebooku a psala nebo upravovala fotky. A nebo jsem zkrátka byla jen pěkně líná. Tenhle týden byl ale tak skvělý a inspirativní, že jsem se v pátek hned po příjezdu do Hradce, mém tradičním běhu a chlebu s tunou máslíčka (nom nom nom) vrhla na třídění fotek - a třikrát hurá - konečně se zase ozývám! 

Dnes bych vám ráda ukázala fotky z první poloviny letošního léta. Já vím, taky se šíleně divím, že už jsme v půlce! A jelikož jsem to nakousla už v jednom z mých posledních článků a vy samy jste my psaly, abych se o tom zmínila, ráda bych vám i řekla něco o tom, jak jsem se po skončení školy odměnila. Tak střemhlav do toho, udělejte si kafe nebo osvěžující limonádu, mám takový pocit, že to bude dlouhý příběh!

Jedna věc, na kterou jsem se těšila ze srdce nejvíc, bylo, až si konečně přečtu to, co budu sama chtít. Ne své zápisky z ekonometrie ani potřebné literární zdroje k diplomce. Samozřejmě jsem hned jako první sáhla po knížce od Murakamiho - Komturovu smrt, kterou mi už v březnu k svátku nadělila má děvčata z práce. Měla necelých 800 stránek, takže jsem ji dokončila až nedávno. Ale byla úžasná! Nejdřív jsem se té délky bála, ale nakonec jsem samozřejmě vůbec nechtěla, aby skončila.

Dalším mým splněným přáním byl výšlap na Sněžku. Moc moc děkuju mamce, že nás vážně hned, co to šlo, vzala na hory. Bylo nádherně a celá naše parta si to moc užila. Doufám, že to brzy zase zopakujeme, i když bohužel už pravděpodobně ne v tom stejném složení.

Promoce. Den, kdy jsem si konečně měla uvědomit, že už jsem odstátnicovala a že už nikdy do školy nevkročím. Řekla bych že mi to dochází spíš až teď, když můžu jet vlakem bez toho, aniž bych se musela učit. Vezmu si sluchátka a čtu si bez výčitek knížku - krásný to pocit!

To ale nemění nic na tom, že moje promoce byly krásný. Vzala jsem si v práci volno a s rodinou vyrazila do Prahy. Naobědvali jsem se ve Wine Foodu a já byla šťastná jako blecha. Protože to jsem zkrátka pokaždé, když jsem někde s oběma rodiči naráz. Každý, kdo má rozvedené rodiče mě asi pochopí:)

Důležité je nebrat se moc vážně:D Pro mě škola nebyla hlavním středobodem života, i když poslední měsíce jsem z ní musela udělat prioritu číslo jedna, ale o tom jindy. I tak jsem samozřejmě byla šťastná, že jsem celou tuto cestu dotáhla do zdárného konce a hlavně - že je už po všem. Vysvětlovat babičce, že ale vážně nebudu lítat na magistrát, abych si hodila Ing na občanku, byl ovšem docela oříšek. "Gábinko to ale přece musíš!"...

Ségra se Štěpánem mi udělali velkou radost a dorazili za mnou do Prahy hned první víkend po státnicích, aby se mnou úspěch oslavili. Sice mi bylo fakt špatně a nakonec mi úplně odešly hlasivky, ale i tak to bylo parádní. Procházeli jsme se po Praze a jedli a jedli. Tyhle dortíky jsou z My Raw Café - to prostě nikdy nezklame!

A oslavovala jsem samozřejmě i s mými kamarádkami - protože jsem konečně mohla! Tady jsme jedno odpoledne po práci vyrazily s Týnkou do Super Tramp Coffee. Měly jsme ale ještě chuť na nějaký drink, tak jsme nakonec skončily jen o pár metrů dál v Coffe and Riot, kde jsme byly vážně moc příjemně překvapeny! Moc milá obsluha a výborný gin s tonicem. Tam jsme rozhodně nezavátaly naposledy:))

Už je to skoro rok, co jsme si nechaly se ségrou udělat naše první tetování. Bylo to v září hned po naší dovolené v Itálii. Do Formy Studia jsem se po 10 měsících zase vrátily - tentokrát ale ne kvůli tetování. Nechaly jsme si propíchnout dírky v uchu. Ještěže tu ségru mám - k těmhle krokům bych se nikdy sama nedokopala, i když po nich už léta toužím:D Obě jsme minimálně prvních 14 dní docela trpěly. Ségra si zažila jednu noc s velkou bolestí a mě celkem vyděsil proud krve, který mi z dírky začal téct při cvičení. Pečlivě se ale o piercingy staráme a i když po měsíci stále nespíme na levém boku, jsme na dobré cestě! (A já se už nemůžu dočkat, až si vyberu nějaké hezké nové náušnice!)

Každé léto oslavujeme konec školního roku na Fingers Upu, o kterém jsme vám psala v minulém článku.

Od Míši a Páji jsem dostala krásné překvápko - čokoládu z Bruselu a kytičku z Kytky od Pepy. Obdivuju každou jejich kytici, která nám v pondělí přijde do práce. Takže holky děkuju! Udělaly jste mi velikánskou radost!

Nový Lisca set. Je z tak příjemného materiálu - úplně ideální do letního horka. K topíku tam kromě kraťásků mají i cullotes a ve stejném vzoru i plavky. Kdyby nebyla vyprodaná moje velikost, kupuju je hned (i přesto že mám doma tak desatery minimálně a kromě dovolené se vůbec nikam nechodím koupat:D).

Léto jaksepatří!

V červnu jsem taky pro jednou zase vystoupila ze své komfortní zóny a byla modelkou pro Verči značku byGREYSON. Vždycky mi chvilku trvá, než se cítím oukej, když mě fotí někdo, koho vůbec neznám. Ale nakonec to je pak vždycky docela zábava! Fotky se vážně moc povedly, tak vám určitě ještě nějaké brzy ukážu:)

Na co jsem se vážně moc těšila a byl to zároveň jeden z mých pohonů při učení, byl zaručeně Rock for People. Stejně jako minulý rok jsme na něj vyrazily se ségrou a tentokrát i jejím Štěpánem. A kromě prvního večera, kdy mi nebylo moc dobře, to byl zase velký zážitek a ještě větší sranda - a to jsme ani moc nepili, haha.

Nejlepší je, že se RFP koná v Hradci, takže si můžeme každé dopoledne chillovat na zahradě a odpoledne jsme během půl hodinky zase v areálu.

Letos byl pro nás hlavní hvězdou Tom Grennan. Musím říct, že jsem na něj týden před státnicema hodně myslela a pořád si opakovala "Uč se, ještě chvíli vydrž, brzy přijde tahle odměna." A vyplatilo se. O první řadu jsme naštěstí nemuseli ani tolik bojovat a koncert jsme si tak užili naprosto skvěle. Tom je vážně úžasný zpěvák. Pokud ho neznáte, rozhodně si jeho album pusťte. Už chystá i nové a nejspíš se pak do ČR zase vrátí.

Jo a jednou se na mě podíval, ach♥

Kromě Toma se mi na RFP nejvíc líbili Missio - duo z Texasu, které jsem do té doby vůbec neznala. Jejich koncert jsme slyšeli vlastně úplně náhodou, když jsme si šli prostě hrcnout k jedné stagy a nasvačit se.

Na festivaly mě vybavil můj oblíbený eshop kupkosmetiku.cz. Balíček jsem ukazala na IG stories - byla v něm krásná ledvinka a spousta festivalových nezbytností.

A zpět do Prahy a mé nové oblíbené kavárny v Nuslích. Nejenže má Typika vážně krásný interiér, obsluha je top strop, kafe piju se zavřenýma očima samým blahem a dobře se tam najíte, ať už přijdete na snídani, oběd, sváču nebo lehčí večeři.

Taky jsme se konečně všichni dočkali a už se nemusíme koukat na moje zničené konečky. Po roce jsem se konečně dokopala navštívit kadeřnici. Třikrát hurá!

Páji oslava narozenin jak jinak než ve Phill's Corner a objednávkou "třikrát sendvič s avokádem" & svatba coming soon.

#sistersgoals

Že mám Typiku moc ráda? Ano - je tu znovu. Tentokrát se ségrou, která za mnou přijela do Prahy a my jsme tak pokračovaly v oslavě jejích dvacátých narozenin. Následoval "výšlap" na Vyšehrad, byly jsme na šlapadlech, přejedly se ve Forky's a vytvořily zase pro jednou velkou zásobu našich extrémně šeredných fotek, které vám samozřejmě ale neukážu - ty zásadně ukazujeme jen naší mamce, haha.

A jak nejčastěji trávím dny v Hradci teď - během. A i to je vlastně způsob odměny. Běhání už totiž není únik od učení a forma boje s nervama. Poslouchám u něj podcasty, oblíbené kapely a přemýšlím o nových článcích a všem, co bych chtěla začít dělat.

Samozřejmě došlo i na několik materiálních odměn, které jsem sem už ale nechtěla tahat. Dejte mi ale vědět, jestli by vás ale i to materiální potěšení zajímalo!

Doufám, že vás dnešní článek bavil a došli jste až sem na jeho závěr. Já jsem si jeho psaní moc užila. Už mám i sepsáno, co dalšího bych chtěla publikovat, tak se můžete těšit! Teď už jdu pozorovat, jestli se tady v Hradci strhne liják a bouřka, nebo nás to zase klasicky mine. Možná ale nejdřív zkontroluju, co nám to tu doma tak nádherně voní - tipuju to na perník! Pak jen počkám, až se mi stáhnou Prázdniny v Římě (nebudu se na ně dívat jen tak pro nic za nic!) a půjdu si udělat večeři.

Užívejte léto a brzy zase papa!

G